Upravit stránku

pondělí, 23. listopadu 2020

Přípravy jako na rande s princem Williamem

Tak jsem to udělala. Pozvala jsem Davida na večeři – K SOBĚ DOMŮ! Minulý týden za mnou přijel do Pardubic. Oprášila jsem zbytky svých organizačních dovedností a naplánovala nám procházku se zastávkami ve všech malebných zákoutích, které jsou každému Pardubákovi dobře známé.

Zrovna jsme přicházeli k Automatickým mlýnům, kde se každoročně konají ty nejkouzelnější vánoční trhy. Už z dálky jsme cítili vůni pečených brambor a pocukrovaných trdelníků. Davidovi přecházel zrak z blikajících světýlek a fáborků zavěšených mezi stánky. Já už byla ale myšlenkami jinde. A bez varování to ze mě najednou vypadlo: „Znám výbornej recept na pečený batáty se zeleninou. Musím ti je někdy uvařit!"

Hlavně nic nepodcenit

Nevím, kdo se v tu chvíli tvářil překvapeněji. Já, David, nebo prodavač ve stánku se svařákem, který byl přímým svědkem Davidova pozvání na mou domácí batátovou hostinu. David v tom ale umí chodit. Odvětil, že by mu bylo ctí ochutnat mé veledílo, ale s jednou podmínkou. S přípravou večeře mi prý pomůže. Podezírám ho, že hlavním důvodem je dohled nad tím, aby kuchtění přežila má osoba i kuchyň. Přiznávám, že ladnosti jsem moc nepobrala. To mě ale nikdy nezastavilo a jinak tomu nebude ani teď!

Elánem normálně jen srším, ale spolu s blížící se sedmnáctou hodinu začínám spíš lehce panikařit.
Vzala jsem si na dnešek volno, abych se ujistila, že při prohlídce bytu David nenarazí na žádný obal od čokolády nebo náhodou neobjeví jednu z dávno ztracených ponožek. Mám naklizeno, mám nakoupeno, teď musím dát do pořádku sebe. Fyzicky i psychicky.

Nádech, výdech

Pouštím vodu ve sprše a čekám, než začne příjemně hřát. Studená sprcha by mi teď asi způsobila takový šok, že bych se z toho nemusela vzpamatovat. Pouštím rádio, ale zběsilé tanečky si dneska odpouštím. Minimalizovat riziko – to je moje dnešní motto.

Ze sprchového koutu stoupá jemná pára. Znamení, že mohu beze strachu vstoupit. Zatahuji za sebou posuvné dveře a nechávám si proud vody stékat po vlasech. Na chvilku se zdá, že všechno dobře dopadne. David má přece rád mě. Ne moje možná připálené sladké brambory, znovuobjevené ponožky nebo neuklizené obaly od sladkostí.

Dnešní den v kostce

✎ NEJVĚTŠÍ VÝZVA... necouvnout a nachystat se na schůzku s Davidem!

✎ JSEM VDĚČNÁ ZA... to, že mým největším problémem je teď nepokazit sváteční večeři

✎ ZAUJALA MĚ... kuchařka s recepty, ke kterým stačí tři ingredience. Něco přesně pro mě!

✎ MÉMU BUDOUCÍMU JÁ VZKAZUJI... aby příště tak nepanikařilo. Jsme si jistá, že to nakonec dobře dopadne.

Všechnu smůlu jsem si snad vybrala už v úvodu

Usmívám se, vypínám vodu a opatrně došlapuji na studenou dlažbu. Úsměv mi ztuhne až při pohledu do lehce zamlženého zrcadla. Bleskově dlaní otírám sklo a potvrzuji si svou obavu. Zapomněla jsem si rozpustit drdol. Na hlavě mám obrovskou mokrou šmodrchanici složenou ze zacuchaných vlasů, gumiček a sponek. Já si říkala, že to doteď šlo až moc jednoduše. Co se dá dělat, sahám po hřebenu a mám radost z toho, že Davida hned po příchodu alespoň pobavím vtipnou historkou.

Přípravy na rande? Kde jinde, než v koupelně!

Jen se ujistěte, že ji stihnete navrátit do původního stavu. Všechny víme, jak to hodinu před odchodem v našem bytě vypadá. Tohle by vám mohlo pomoct: