Deník Lindy: (Ne)povedené silvestrovské oslavy

Budíček!

Pak jsem ale na chviličku zavřela očka. Věděla jsem, že přestože moje koupelna může hrdě konkurovat svojí rozlohou lázním, nezabereme mi úklid přespříliš času a nepřipraví mě ani o nastřádanou energii. Za to jsem ale tušila, že k tomu, abych se večer proměnila v elegantní dámu, budu potřebovat úsilí mnohem více. Navíc jsem se chtěla alespoň na jeden večer vysvléct ze svého kabátku hromotluka. A k tomu je přece jenom trocha té energie třeba. Ještě pár minutek, řekla jsem si v duchu, otočila se na záda a oddávala jsem se poobědovému odpočinku. 

Crrrr, crrrr, crrr.... Nikdy nepochopím, proč se všechny zvonky musí rozezvučit tak nelibými tóny. Občas se divím, že mi to neutrhne uši. Počkat, počkat? Já přece nejsem baletka, která zažívá ohromný aplaus a nezapomenutelné “standing ovation”. Ano, nebo ne? Ne, ne! Otevřu oči a všude tma. Rychle rozsvítím světlo, čímž se natolik oslním, že stěží mžourám na hodiny. Sedm hodin, takže večer a do toho drnčící zvonek, který určitě netrpělivě mačká za dveřmi David...Ne! Panika!