Stojím si za tím, že podceňovat přípravu se nevyplácí. Kvůli příjemné dlouhé sprše si proto každé ráno neváhám přivstat. Dodá mi energii a zklidní mě zároveň. Jak je to možné? Nevím. Vím ale, že je to jeden z mála pevných bodů v mým životě. Tenhle klídek ve sprše je něco, co mě každý ráno dostane z postele. A klidně v 5:30.
"Miluju, když si můžu přivstat, aby ráno nebylo hektický. Všechno v pořádku, tak to mám rád. Ty pevný chvíle dne mi dávají pocit jistoty a já si můžu dopřát klídek ve sprše, abych se psychicky i fyzicky připravil na pracovní den. Zajímalo by mě, kolik jich dneska nepřijde na domluvenou schůzku. Od stresu jsem se ale už dávno oprostil. Prostě nemá cenu se stresovat. V takových chvílích se spíš soustředím na to, co s holkama podnikneme večer. Co takhle jít do akvaparku? Vodu máme všichni moc rádi.
Nikdy bych si nepomyslel, že budu rodinnej typ. Kdybych se viděl před deseti lety, asi bych se pěkně vysmál. Na škole jsme se s klukama každej víkend předháněli, kolik holek nám dá svoje telefonní číslo. Neznali jsme, co je to být s někým na vážno. A pak přišla ta, která můj zájem o všechny ostatní telefonní čísla i to, co představovaly, sprovodila ze světa. Od tý doby jsem dělal všechno, abych ji udělal šťastnou."
"Mám chvíle, kdy se radši zavřu do koupelny a jsem chvíli sám. Dlouhý sprchy a přemítání o životě, to je moje. Samozřejmě, jen na vyhrazenej čas. Protože schůzky jsou naplánovaný pevně v kalendáři a mě ještě čeká lehčí styling, abych klienty nevyplašil hned ve dveřích. Pravidla jsou těžký, ale důležitý. To moje vrabčí hnízdo na hlavě se totiž jen tak samo neupraví. A vousy taky rostou, jen se na ně blbě podívám. Holt tohle nemám lehký.
Dneska ale musím trochu máknout, když jsem se takhle zamyslel a přemýšlení nad nesmrtelností chrousta mě už stálo víc času, než jsem chtěl. Sáhnu po šamponu a kartáčku zároveň. Hlavně to nesplést, haha!
Najednou mě z těch mých úvah a příprav vytrhne klapnutí dveří a lehké kroky směřující ke mně. Rychle se opláchnu a všechno spláchnu a dělám jakoby nic. Párou zamlžené dveře se lehce pootevřou. Najednou tu už nejsem sám… No co, tak se trochu zpozdím…. "
